Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Čumácí web

Kocouří příběhy

 Kocouří příběhy

 

V baráku je nová kočka

12.09.2016

My kocouři, co spolu žijeme ve druhém patře, jsme přišli na to, že máme v baráku další kočku. Z okna jsme kukali, jak se stěhují nový podnájemníci. A nesli, kočičí přepravku, škrabadlo a mnoho dalších vymožeností, které kočka potřebuje k životu. Pánečku, to bude. Doufáme, že bude moci chodit ven. Max se začal natřásat a Láďa chodí v baráku pořád dokola, nevědíc, co vlastně chce. Láďa má s kočkama špatnou zkušnost. Prý jsou to bezcitné bytosti, které si nárokují vše. To nás trochu zarazilo, protože Jirka naopak říkal, že jí měl v náručí a je milá, osmiměsíční, ale zdůraznil že by nás nevyměnil. A to prý ani mně. Prý ho štve, že čůrám před záchod, tak dostanu plenky. No jářku, jak se mohu před holou ukázat v plnkách? Tak jsem se šel vyčůrat do záchodu. A taky jsem mu chytil mouchu. Jen aby jsem nedostal plenky.

Jirka teď chodí pozdě domů, protože chodí vyrábět peníze do druhé výrobny peněz. Takže chodí třeba až v sedm hodin večer domů, utahaný. Sice nás pustí na chodbu, sedne si na schody, dá si kafe, ale kočku pořád nevidíme. Nechápu, proč Jirka chodí do druhé výrobny. Ušetřil by na jídle, kdyby si ulovil nějakou mouchu nebo myš. Domácí může ulovit třeba potkana a je klid. Radši se chodí dřít. Vždyť je to člověk. Tak čumáci, papá, jde se na chodbu.

Článek se bude nacházet i na Modrém Kocourovi

 

 

Dostali jsme dárek. Za to s Jirkou už nemňoukneme nikdy, podrazák

21.08.2016

My kocouři z druhého patra jsme přišli na to, že spolu žijeme již dva roky. Tento týden to budou dva roky, co jsme se ocitli u Jirky. A Jirka taky říkal, že tento týden dostaneme dárek. Co to asi může být? Masová konzerva? Nové křeslo na škrábání? Nebo snad nové záclony na šplhání? Přemýšleli jsme celý týden. I domovní kocour Láďa přemýšlel, že prý nám možná koupí živou myš na chytání.,, To by nebylo špatné" mňoukl Max a zamyslel se. Vypadal přesně tak, jak když začne snít o dálkách, koukaje přitom z okna nebo ze dveří.,, Kluci, půjdu pro ten dárek až v sobotu, tak se těšte. "
Přišla sobota, Jirka poklidil, uvařil a vyrazil. Koukali jsme za ním z okna a čekali. Pořád jsme se dohadovali, co by to mohlo být.,, Určitě záclony, včera nadával jak špaček, když jsi byl na chodbě, že je už další díra." mňoukl Max a dál jsme koukali. Byl byl tak nervózní, že byl několikráte na záchodě, to já tak nervózní nebyl, já byl jenom třikrát. Ještě, že máme dva záchody.
Dál jsme šli koukat z okna. A bylo to tu. Jirka se blíží a nese něco velkého. Nese....nese,, PŘEPRAVKU KOČIČÍ" To byla rána. Nese kočku. Dalšího brášku, nebo sestru?,, To bude ten Tadeášek, jak ho našli v popelnici a plný larvy. Přišel o oko, Jirka pořád o něm mluvil",, Houbelec, to byl Rarášek. Tadeáš jde do kočičí na Žižkově",, Ať je to jak je to, pořádně ho protlapkujeme. Já tu nechci žádného přivandrovalce. Je to náš byt, to si může Jirka zkusit. Ho vystěhujeme hned, si nebudu brát servírky.",,Říká se servítky. Nebo--to je jedno, na Jirku už ale nemňouknu dlouho"
Blíží se kroky na chodbě. Začíná se bavit se sousedkami. To je doba a my jsme nervózní jak makrela na talíři, kdy se těší, až jí Jirka sní. Alespoň to vždy Jirka říká, prý --kluci, koukněte se, jak ta makrela se těší až bude v mém nitru--.
Otevírají se dveře a, a a a, opravdu má přepravku. Cizí přepravku, protože naše je doma.,, Tak kluci, to je ten dárek, máte radost??" směje se Jirka. Má dobrou náladu. Zatím. Jen počkej, začne válka. Pokládá přepravku na zem a my se jdeme znechuceně kouknout na nového bráchu. Ale, vždyť, to není přepravka. To je nový záchod. Co?? To si dělá srandu? Dává nám jako dárek nový záchod? Jakou dalo práci si ten starý označkovat a on ho vyhodí? Dva roky zbytečného značkování?? To zase bude práce. Ach jo.
A ještě tam místo silikonové podestýlky sype nějakou BIO. A má to filtr, k čemu?? Není normální, prostě není.

Od 22.08.2016 i na Modrém kocourovi

 

Vyžehlené prádlo

My tři kocouři z druhého patra, co spolu na nĕm žijeme, si dovedeme ze sebe udĕlat legraci. A nejlíp se dĕlá legrace z Honzi. Jako například dneska, si Láďa vystřelil z nĕho. Jak jinak, na mĕ si nedovolí. Nakukal mu, že když skočí jeho paničce do vypraného prádla, uvidí v misce zlatou kapsičkusmiley. Honza se začal tetelit, celý den chodil po chodbĕ a čekal, až sousedka dopere prádlo. Už už chtĕl skočit, když v tom ho Láďa zarazil ,, počkej, musíš počkat až prádlo uschne a má paní ho vyžehlí. " Nervní Honza pobíhal z bytu do bytu, pořad pokukoval, ani honit se nechtĕl. A ani s myškou si nechtĕl hrát, na patro skákat  či z okna koukat. ***Konečnĕ nadešel jeho čas. Než mu dal Láďa znamení, šel jsem se podívat na to tóčo, co za okamžik přijde. Schoval jsem se za skříní a koukal. Láďa dal znamení a Honza vletĕl do čistého vypraného prádla jako střela. Rozhazoval, trhal a nahlas u toho mňoukal. Bylo mi jasné co se stane, tak jsem se bĕžel domů schovat. Otřel jsem se při cestĕ o Jirku a  mňoukl, to aby vĕdĕl, že já nemám s tím prádlem nic společného, a utíkal domů, sedl jsem si na okno a čekal. A za chvilku to začalo. Křik, řev a Honzův úprk, kam jinam než za postel. Tam se my kluci, co spolu žijeme na patře, chodíme vždy schovávat, když cítíme nebezpečí.Po nĕm se přiřítil Jirka, rudý až na zadku a hnal si to hned za postel. On prostĕ ví, kam se chodíme schovávat, Honzovi jsem to už říkal. Začal mu vyčítat, láteřit, nadávat. Honza jenom sedĕl, pacičku nahoru a koukal. A teď? Teď spolu leží na gauči a poslouchají rádio, Honza leží Jirkovi na hrudi, ten ho hladí, a Honzík do toho přede nahlas. A Jirka se smĕje. ,,Žehlíš Honzíku? Žehlíš? Mĕl bys žehlit nĕco jiného..." smál e Jiří.

 

Jen ať to zaplatí

 

My tři kocouři z druhého patra, máme již delší dobu zálusk na jeden byt, v kterém nikdo nrbydlí. Od domovního kocoura Ládi víme, že v tom bytĕ jsou prolejzačky, jedna palanda a dobré kytky. Ty kytky tam chodí zalejvat sousedka, u které Láďa občas bydlí. A on to ví proto, že mĕl štĕstí se tam kdysi dostat. Sousedka nemá ráda když tam Ládík chodí, protože by tam prý mohl nĕco zničit. Nebo by mohl vypadnout z okna. Takže dnes se nám třem poštĕstilo do bytu se dostat.Sousedka nechala pootevřeno a šla zalít kytky, i otevřít okno. První se do bytu prodral Láďa a hned za ním Honza. Mĕ se moc nechtĕlo, vĕdĕl jsem, že z toho bude průšvih. Opatrnĕ jsem nakukoval, ale Láďovo i Honzovo povzbuzování mi nakonec přesvĕdčilo a já se ocitl v tom bájném bytĕ. Žádné prolejzačky tam nebyly, jenom palanda. V předsíní na stolku socha, snad Buddhy, v obýváku plno kytek a na skříni vázy a taky jedny staré skříňové hodiny. Takové ty jak dĕlají pořád nahlas ,,tik ťak tik ťak".Na stĕnách velké množství obrazů, nevím jak vzácných, ale hezkých určitĕ. Celkovĕ ten byt vypadal, jako bych se ocitl nĕkdy v devatenáctém století, jenom ta televize atmosféru hyzdila. Tedy čumáci, tady ba e Vám líbilo. Doma nic takového nemáme. ***

Honza se začal předvádĕt, pochopitelnĕ ho Láďa hecoval. ,, Že to neskočíš" vysmíval se Láďa. Honza, pochopitelnĕ hloupý, se nechal vyhecovat. ,,Z okna na skříň? Levou zadní" mňoukl. Chvilku se soustředil a, a a a-- skočil. adkem schodil vázu které se naštĕstí nic nestalo, no ale jak se lekl, a já s Láďou taky, mĕl snahu utéci a schovat se, otel se o skříňové hodiny a prdelí je taky schodil. Všichni tři jsme utekli domů a dĕlali jako, že nic. Jirka teď nadává, že to musí zaplatit. No čumáci, mňouknĕte, chodí do práce, vydĕlává peníze, tak kdo jiný by to mĕl zalatit? My kocouři? Jen ať je rád, že nás má, co by bez nás dĕlal? No bóže, jedny hodiny. To je křiku...

 

A je po svíčkové

 

My kočičáci, co spolu bydlíme  ve druhém patře, jsme dnes zjistili, že v mezipatře, kde jsou balkónky, chybí ve dveřích sklo. Láďa tvrdil, že to udĕlali v noci ti novĕ nastĕhovaný, taková ta dennĕ vožralá omladina. Když Jirka přišel domů z práce, a pustil nás na hodinku ven na chodbu, šli jsme hned na průzkum.No popravdĕ, naše první cesta vedl za kocourem Láďou, optat se, jestli neví, co se v noci stalo. Když nám Ládík řekl co se stalo, hned nás taky varoval, abysme tam nechodili. Ale ejhle, já vyrazil k balkonu v patách maje Honzu.V dveřích opravdu byla v jednom oknĕ díra. Stačilo chvilku obhlédnutí situace kde je Jirka, a šup, už jsme byli oba na balkónĕ. Tedy čumáci, to Vám byl výhled. Z okna koukáme do ulice, ale tady? Výlet byl úchvatný. Všude stromy, kytky, tráva.*** Vyskočil jsem na zábradlí a nahnul se. Ta vůnĕ dálek, to mi lákalo. A hele, okno souseda. Stačí vyskočit a jsemna jeho parapetu. Učinil jsem tak. Zamĕřil jsem, vypočítal dálku a hup, stál jsem na parapetĕ souseda. Zatlačil jsem okno. Bylo otevřeno. Soused sedĕl u stolu a jedl. Ty jóó, čumáci, to Vám vonĕlo. Seskočil jsem na podlahu bytu a pomalu se plížil pod stůl. ,,Trochu statečnosti Maxi", říkal jsem si. Vyskočil jsem na stůl přímo k talíři té voňavé večeře. Soused skoprnĕl. ,,Co tu dĕláš Maxmiliáne? Jak jsi se sem dostal?" ptal se překvapenĕ soused. Ale neodhánĕl mi. To jsem pochopil, že si mohu líznout v talíři. ,,Jedeš zmetku!!! To je má svíčková". zařval soused. Snažil se mi popadnout do rukou, asi mĕ chtĕl vyhodit. Nevím, ale na mazlení to nevypadalo. Ucuk jsem, probĕhl mu talířem, seskočil na podlahu, probĕhl pod stolem, vyskočil na okno a alou pryč. Jen rochu té svíčkové na čumáku jsem mĕl. To už byl na balkónĕ Jirka a láteřil. Popadl mi a odnesl domů.

,,Tak a máme útrum" vytkl mi Honzakterý již byl doma.

,,Drž hubu a slízni si trochu té omáčky z čumáku" mňoukl jsem mu.

No nevím, nechápu proč, ale Jirka již zadĕlal díru v oknĕ balkonových dveří.

 

Prý jsme uličníci

 

Prý jsme rošťáci a zlobíme. alespoň o tom mluví skoro celý barák. Už i ti dva kluci co bydlí nad námi. Slyšel to Honza, když jsme byli u půdičky, prý ,, hele, ti dva rošťác zase nĕco kutí" To by mi zajímalo, co jsme jako kutili. Já nebo Honza? Nikdy nic nekutíme, jenom žijeme. Včera mĕla sousedka na návštĕvĕ dceru s vnukem. Tomu lidskému mládĕti ještĕ nejsou ani tři roky a pořád žbrblá, honí nás po chodbĕ a Láďu dokonce tahal za ocas a chtĕl mu dát kolíček na ucho. Honza když to vidĕl utíkal na půdičku. Já jsem zdrhal domů za postel se schovat, ale stejnĕ jsem jedním kolíčkem dostal po hlavĕ. Tedy mňouknu Vám, lidské mláďata, to je síla. Síla je i soused, který pořád hraje na trubku. Bydlí nad námi, a já, ale i Honza, dokážeme sedĕt před jeho dveřmi a blaženĕ vrnĕt. ***Zrovna dneska, když hrál, sedĕli jsme a bylo to fajn. Jirka nás nenápadnĕ špehuje ze schodů a myslí si, že o nĕm nevíme. Že prý musí být kontrola. Ale nenápadná. Taková blbost, jako kdyby mi jsme nĕco nĕkde špatného dĕlali. Dáváme snad my kocouři Jirkovi kolíček na ocas? Ne!!! Nedáváme. I když popravdĕ řečeno, mají lidi ocas? Nevidĕl jsem, a to jsem Jirku vidĕl nahatého nĕkolikrát. Nejsem si jistý, jestli jsem nĕco vidĕl. Leda, že by ho nechával vždy v kalhotech, které si dennĕ svléká. A to i nĕkolikrát. Pokoušel jsem ho najít, prolezl i nohavicí, ale ocas, ten jsem opravdu nenašel.

Dnes mĕl Honza svátek a tak nás Jirka pustil na půdu. Vzali jsme s sebou i Láďu a sousedku. Láďovi se moc nechtĕlo, ovšem já s Honzou jsme byli úplnĕ nadšení. Po kontrole půdy, jestli tam není nĕco nebezpečného pro nás kočičáky, jsme začali dovádĕt. Kolem šesté nás to přestalo bavit, Jirka se sousedkou dopili kafe a pelášili jsme domů, kde čekal dárek pro Honzu. Musím říci, chutnalo mi.

 

Měsíc a zrada

 

My kocouři, co spolu bydlíme ve druhém patře, jsme se včera shodli na tom, že musíme stůj co stůj vidĕt črvený mĕsíc. Láďa tvrdí, že tato možnost je jednou za sto let, Honza však slyšel, jak sousedka říká, že snad za pĕt let bude další úkaz. Tak jako tak, museli jsme se na to připravit. Nejlépe by to bylo ze střechy, ale tam se nedostaneme. Bude nám tedy muset stačit okno. Tĕšili jsme se na to jak malí kluci, Honza chodil pořád po bytĕ a kontroloval kočičí čas, což štvalo Jirku který chtĕl spát. Chápete to? On spí, když se dĕjí zázraky. Na místĕ, kde vždy vídáme mĕsíc, jsme nevidĕi nic, jen mraky a mraky. Honza přišel na to, že bude asi nejlepší mĕsíc vymňoukat, a tak jsme učinili.*** Začali jsme hrát kočičí serenádu, ovšem ne dlouho. Jirkovi se to nelíbilo, vyskočil z postele, popadl nás oba  a hodil do koupelny. To mu ale bylo houby platné. Ze vší silou jsme začali naříkat, že chceme vidĕt mĕsíc, což už blo na Jirku opravdu dost. Křičel, že nás vyhodí z bytu a že si nebude dĕlt servítky. Vy čumáci, co to je servítek? A jak se dĕlá? Jirka to nikdy nedĕlá, tak nechápu, proč o tom mluvil. Ai po minutĕ nás ale stejnĕ pustil, asi se v nĕm hnulo svĕdomí. Říkal to alespon Láďa a ten to musí vĕdĕt, je mu už šest let. Uklidnili jsme se, ovšem do doby, než začal Jirka připravovat přepravku pro kočky. Čumáci, hrklo v nás. Jirka pak odchytil Honzu a strčil ho do přepravky. Krátce na to začal nahánĕt mĕ.Urputnĕ jsem se bránil, schovával se, utíkal, ale stejnĕ mi dohonil, popadl a strčil do přepravky. ,,Tak pánové,a vyrážíme" Venku bylo pĕknĕ, slunečno, a cesta byla známá. V tom jsem si vzpomnĕl. VETERINA. Taková zákeřnost, on nás vede na veterinu.

Byli na nás tři a my dva kocourci. Chápete tu přesilu? Já ne. Nakonec jsme podlehli a dostal každý injekci. Zachovali jsme se ale statečnĕ a ani necekli. Tohle, tak tohletu zákeřnost Jirkovi nikdy nezapomeeeemmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm.

 

Honza napaden

 

Honza to zase podĕlal. Jirka je kvuli tomu naštvaný a vyhrožuje, že z nĕho, tedy z Honzíka, vyletí z kůže. Ptal jsem se Ládi co to znamená, a ten mi dal za příklad hady, kteří se svlékají z kůže a že to vyletĕní u Jirky, bude asi rychlejší svlékání z kůže a asi u toho bude létat. A to bych opravdu nechtĕl a tak jsem včera sledoval Jirku ve vanĕ, jestli vyletí. Byl jsem rád, že nevyletĕl a hlavnĕ jsem se uklidnil až když se zase oblékl. No čumáci, řeknĕte,jak by mohl vyletĕt z kůže, kdyby byl oblečený, že. Jenže to by nesmĕl být Honza, který dnes opĕtovnĕ utekl do sklepa a hupsl přímo do popelnice. A když se Jirka nedíval a doma uklízel, šel jsem za Honzou dolů do sklepa. Tedy čumáci, v takové popelnici je ale vĕcí. Úplný kočičí Ráj. Nechápu, proč lidi vyhazují jídlo. Hned jsme to museli okusit. Když jsme se tak hezky ráchali v poelnici, přišla venkovní kočka, která si říká baba.*** Chtĕli jsme se  ní podĕlit o úžasné vĕci v poelnici, ale se zlou jsme se potáceli. Baba po nás vyjela, že to je její popelnice a na Honzu zaútočila. Já jsem začal utíkat domů do druhého patra a hroznĕ jsem mňoukal. Jirka se sousedku se asi lekli mého mužského hlasu a vyletĕli ven z bytů co se dĕje. Jirka hned bĕžel do sklepa se kouknout co se dĕje. Tam uvidĕl Honzu v koutĕ a babu jak na nĕj syčí. Když baba Jirku uvidĕla, hned utekla a Jirka odnesl vystrašeného Honzu do bytu. Sousedka mezitím šla zjistit, jak se do zamčeného domu baba dostala. No jak, hned to bylo jasné, nĕkdo vĕšel prádlo. To znamená, že nĕkdo nechal chvilku otevřené dvře a baba se dostala dovnitř. Jirka říkal, že odpustí Honzovi ten bordel co nechal v noci v koupelnĕ, že je rád, že je Honza doma. A taky říkal, že to bude pro Honzu poučení a nikdy již dolů nepůjde. Jak mi Honza prozradil, než před malou chvilkou usnul, připravuje další výpravu. Tentokrát na půdu.

TOPlist